Vše začalo sdruženou partou sportovců a lyžařů roku 1936. Po zájezdu skupiny jeho členů do Sovětského svazu a na Kavkaz se parta pojmenovala Kazbek (vyhaslá sopka v Gruzii).
Zpočátku tělocvičný a později ryze lyžařský klub pravidelně navštěvoval Krkonoše, kde pořádal a účastnil se lyžařských závodů. Výborovým předsedou byl jistý čas i náš děda František Klein (1906-1980).

Krycí název Kazbek také měla v době nacistické hrůzovlády odbojová skupina, jejímž členem byl Karel Konopiský (1888-1942). Údajně ve spolupráci s německými antifašisty pašoval přes Krkonoše do Německa protiválečné letáky. V době svého zatčení žil se svou matkou v Praze. Po zatčení byl 1. 6. 1942 odeslán s hromadným transportem do koncentračního tábora Auschvitz, kde byl zaregistrován jako český politický vězeň. O necelý měsíc později byl vystaven jeho úmrtní list.
Aktivita Kazbeku postupně opadala a klub záhy zanikl. Při prvním poválečném setkání na chatě, bylo při pietní vzpomínce na 15 kamarádů, kteří zahynuli ve válce rozhodnuto o pojmenování boudy právě po jednom z nejstarších členů oddílu Karlu Konopiském.
Ten byl 16. února 1946 vyznamenán prezidentem republiky Československým válečným křížem 1939 in memoriam.
Chata č. p. 211 byla postavena jako dřevěná roubenka v roce 1927, skupinou německého spolku zimních sportů. Po 2. světové válce byla chata na podzim roku 1945 zestátněna prezidentským dekretem o konfiskaci nepřátelského majetku. Na jaře 1946 byla chata a několik okolních chat svěřeno do správy Svazu lyžařů ČS. Prvním národním správcem a později i majitelem se v listopadu 1946 stal František Klein. Ten se v 50. letech zasadil u názvoslovné komise o nezvyklý název Konopindova chata, když jméno Kazbek neprošlo.
Zdroj: Krkonoše - měsíčník o přírodě a lidech z 01. dubna 2012, autor: Antonín Tichý
Podrobnější info o historii klubu a místním odboji naleznete na stránkách FREIHEIT zde.
Comentários